Divadelní a zámecké úsměvy a školní realita

2. června 2012 v 22:03 | Bony |  Deník
Tak bych se po dlouhé době chtěla ozvat, protože to mému svědomí už pár měsíců dlužím. Přece jen, poslední zápis pochází z doby před čtyřmi měsíci, a to se ho ještě zhostila Wolfy. Takže co je u nás od února nového?

V březnu ( 17. ) jsme byly s Wolfy v divadle. Náš milovaný herec se k nám nechoval ani trošku hezky, ale snad za to mohla ta krásná ženská, co se k němu lísala. Já vím, nemáme se zamilovávat do ženatých chlapů. Ale to prostě samo... Mimoto jsme se tam oficiálně seznámily se čtyřmi jeho skvělými kolegy, kterým se jako divák přišel smát. Pravý kamarád. :D

Další měsíc jsme přežili bez přepadávání jakéhokoli herce. Zato jsme 1.dubna vtrhly do zámku. Tam jsem se naštvaná hroutila na Wolfy, první lítostí, pak smíchy. Naštvanost na kamaráda jsem tam vyměnila za vysmátou náladu, přestože mě v ten den zvládli zklamat hned dva lidé. Překvapivě chlapi, které mám oba převelice ráda. Bohužel.

V květnu jsme divadlu propadly hned dvakrát. Nejprve jsme se školou musely na jednu z her, kterou jsem chtěla navštívit jen v doprovodu Wolfy. ( To bylo tuším 4. ) I tak se nám tam líbilo. Zvláště, když se ta naše zlatíčka povoláním herci svlékali. Mmm... ♥ Jo, chceme tam jít zas. A bez doprovodu školy. Tu necháme doma. ( Co jsem to ted' napsala? Ééé... )



Potom také, když jsme se 19. vydaly samotné na jednu z komedií. Bylo to... nepopsatelné, fantastické, dokonalé, neskutečné... Miluju divadlo. ♥ A nejen to divadlo. ♥ Pro velkou úspěšnost v našich hlavách i srdcích se tam za pět dní chystáme zas. ;) Nemůžu se dočkat.

Další novinka pochází ze třídy. V pondělí jsme dostali nová trička. Červená - alespoň že to. ( Tu barvu jsem si s pomocí Wolfy vyřvala místo žůžové. ) Jinak se mi na nich nic nelíbí. Mám pocit, že jednou za devět let jsme si mohli dát na oděv natisknout něco originálního a vtipného a předseda nám tam nalinkuje The absolvent 2012. Mrzelo mě to a stále mrzí. Nelíbí se mi to. Ale já zapomněla, že jako místopředseda na návrh trička nemám právo. Hned jak mi to řekl, bylo mi jasné, že se má role jeho zástupce bude naráz hodit na konci roku. Překvapivě mi nedávno oznámil, že před vysvědčením půjdu poděkovat a předat kytku všem učitelům na škole. Ne, vůbec jsem to nečekala.

Děti by prý neměli pít. Ale když mi včera k svátku popřála jen jedna osoba, kterou jsem k tomu ještě přinutila, tak snad dítě nejsem, ne? Já jen, že mi to rudý lepkavý strašně moc chutná. Nedám! Usínám na klávesnici a chystám se emigrovat do postýlky. Pá pá.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama