Život plný dvojsmyslů

16. září 2011 v 15:01 | Wolfy a Bony |  Deník
Další část schizofrenního deníku je tady - a s tím i poznatky za posledních pár dní. Bohužel, celý zápis se nějak sekl kvůli dvojnásobnému smazání drtivé věšiny článku, proto se ani jedné z nás nechtělo moc psát. Tohoto úkolu jsem se ujala já, Wolfy, a příští článek bude jak o něco delší, tak i bude více poznatků od Bony, která tady neměla moc prostoru.



Bony:
Tak jsme se dnes s Wolfy rozhodly, že by bylo fajn pokračovat v našem schizofrením deníku. K tomuhle důležitému kroku nás vlastně přiměla škola. Když v ní totiž sedíte a nudíte se neuvěřitelných šest hodin, začnou Vás napadat šílené nápady. Kromě toho na tenhle článek jsem se třeba rozhodla jít na kroužek o grafologii. Jako by nestačilo, že jsem se včera společně s Wolfy rozhodla dojít na lekci zumby. Na pohyb jsem antitalent, takže mi to šlo nejhůř. Chvílemi jsem se docela slušně ztrácela a dneska si pamatuju asi slabých 50% toho co jsme tam dělaly, ale líbilo se mi tam. :D

Wolfy:
Jen si nemysli, že jsi v Zumbě byla nejhorší. Konec konců jsme tam byly poprvé.
Vlastně nás k tomu psaní donutily i ostatní události, jako přesvědčení o tom, že je snad celý učitelský sbor nepřiměřeně úchylný a že používá na vkus mnoha z nás příliš mnoho dvojsmyslů.
Článek byl hotový už včera, ale všichni blogaři to znají, když se článek smaže (za pomoci), proto nejspíše nebude tak dlouhý jako měl být původně, poněvadž si toho už tolik nepamatuju a určitě nejsem jediná.
Nejspíše bych vážně mohla podotknout můj chtíč se něčím zabavit, krom školy (ne, že by mě bavila), tedy si zkouším hledat nějaký tzv. kroužek. Přemýšlím nad cizími jazyky, přemýšlím nad grafologií.
Je hloupost psát zrovna dnes články, když se dočasně ztratil můj smysl pro humor.

Bony:
Tak to jsme na rom s tím humorem stejně... I když, před chvílí mě rozesmát bratr. Netuším, jak se mu to povedlo, ale shodil židli do jezírka, které máme na dvoře. A ještě k tomu to sváděl na psa! :D
A já za smazání toho článku nemůžu

Edit - 14.9.2011

Wolfy:
Jednoduše mě přešla chuť psát, jelikož se článek dvakrát za sebou smazal a to toho napsaného nebylo zrovna málo. Navíc máme zapnuto automatické ukládání, které ovšem odmítá spolupracovat a dělá si, co chce. (Vlastně nedělá nic.) Ještě jednou se to smaže a zase si dám na nějakou dobu pohov, protože své drahocenné nervy schovávám pro něco, co si je zaslouží.
Ale abych zabrousila k dnešku, za zmínku by stál přírodopis, ve kterém se pobavili jak žáci tak i učitel, když jsme si prohlíželi kameny a pozůstatky po mamutovi. Například, když onen učitel jen tak mimochodem prohodil:
"Hmm... kdybych věděl, že to tady je, nejspíše bych to zapřel." nebo "Tvým kamenem jsem si obohatil svou sbírku. A vlastně si vůbec nevzpomínám, že bys nějaký přinesl.", což s úsměvem tvrdil spolužákovi, který do školy přinesl úlomek kamene.
Akorát hodina sama o sobě byla nudná, bohužel. Minulý rok, kdy jsme brali savce a člověka, to bylo mnohem... zajímavější.

Edit - 16.9.2011

Wolfy:
Já tomu nemůžu uvěřit. Už si nepamatuju, kdy jsme tenhle článek začaly psát. Ale když už píšu, proč se nezmínit i o dnešku.
Ve škole byl tzv. "jazykový den", kdy určitá část třídy jela do města vzdáleného od našeho bydliště zhruba 12 km. Tam jsme navštívili gymnázium, kde jsme - jak jinak - nepřetržitě bloudili. Většinou jsme procházeli všechny schody a pochybuju, že v té obrovské budově zůstaly nějaké, kterých se naše nohy nedotkly.
Ale jak se říká: "To nejlepší nakonec," o tom jsme se mohli přesvědčit, když následovala hodina angličtiny s rodilým mluvčím, z jehož výkladu si pamatuju téměř všechno a naučila jsem se za tu chvilku mnohem více než za devět let. Zvláštní, když vezmu v potaz, kolik učitelů se v historii mého učení angličtiny vystřídalo.
Ale abyste rozuměli, onen učitel - angličan nás přesvědčoval, že dělat chyby je správné, že se z toho poučíme, pak nám vysvětloval stavbu věty, když napsal na tabuli: "I kill you." To se pak ptal ostatních žáků na různé otázky, a když měl podezření, že někdo z nich lže, ukázal na něj prstem a dramaticky zařval: "I kill you!" Nemálo jsme se zasmáli a myslím, že nejsem jediná, komu by se takový učitel zalíbil v naší škole. Škoda jen, že já na učitele tohoto jazyka nemám štěstí...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Scarlett Flame [Tazi] Scarlett Flame [Tazi] | E-mail | Web | 1. listopadu 2011 v 21:42 | Reagovat

I kill you! To chci taky! =D

2 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 4:55 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama