Strašidelné datum

1. září 2011 v 13:52 | Wolfy a Bony |  Deník
1. září a s ním i další schizofrenní deník.
Wolfy:
Ráno jsem si nebyla jistá, jestli je opravdu to strašidelné datum, 1. září. Teprve když jsem razantně odmítla banán a vydala se napospas osudu, ani mě nepřekvapil můj spolužák, stojíc na chodníku a čekajíc, až k němu dojdu. Zeptal se mě na něco absolutně nepochopitelného, ale anonymita je skvělá věc a toho se budu držet i tady.
Mávla jsem rukou, čímž jsem odmítla vypovídat, jelikož co se jeho otázek týče, mohly by být použity proti mně a tomu se já chci vyhnout.
Došla jsem na autobusové nádraží, abych se setkala s Bony, jenže jak jsem čekala, přijela o deset minut později než měla, tudíž mě onen spolužák předběhl i s ostatními a zasedl nejlepší místa. Bony, to ti nikdy neodpustím. A dám ti dokonce prostor se bránit.


Bony:
Díky! Já přece nemůžu za to, že autobus přijel pozdě. I tak jsem ráda za prostřední řadu a čtvrtou(?) lavici. Lepší než sedět vepředu a dělit se o svůj prostor s učitelem.
Ale zpátky k dnešnímu ránu. Vzbudila jsem se neobvykle brzo, nějak před čtvrtou hodinou, a nemohla jsem usnout jako vždy, když chci spát.
V sedm hodin jsem za doprovodu šílené hudby mého bratra zaklapla dveře našeho domova a vydala se na zastávku. Opět na mě každý zíral jako na magora, protože málokdy potkáte čtrnáctiletou holku v sukni po zem. Nechápu, proč se tomu každý tak diví...
Po cestě autobusem jsem se vydala za Wolfy, která mě dnes vyjímečně zapoměla pozdravit svým: "Zkurvený slunko!"
Wolfy:
Až na to, že lavice je třetí a že jsem tě nepozdravila "zkurveným slunkem", páč nesvítilo, je to ok.
Když dojel autobus, jediné, na co jsem se zmohla, bylo ukázaní prstem a: "Uhh...", protože ta masa lidí, co z jednoho autobusu vylezla, byla vážně k popukání.
Když jsme doběhly ke škole, už ve dveřích byla pořádná zácpa. Ve třídě se Bony zastavila a mávla rukama do neurčita. To mi dalo jistotu, že žádné dobré místo na nás prostě nezbylo. Honem jsem zamířila k prostřední třetí lavici, protože lepší nebyla volná. Vlastně jsme na dopadly ještě celkem dobře, pokud mám být optimista.
Bony:
Taky to tak vidím, protože já jsem optimista.
Před zvoněním nás přišel zkontrolovat jeden z našich učitelů, který procházel mezi žáky se slovy: "Tys ale vyrostl!" a "Ty jsi pořád tak malý..."
Když zazvonilo, vešla do třídy naše učitelka. Ta mě velmi potěšila tím, že nám zapoměla převyprávět školní řád. Na druhou stranu - dozvěděli jsme se, že nás nebude učit učitelka, která mě snad jako jediná měla ráda...
No tak to tam snad i přes to vydržíme. Předávám slovo Wolfy.
Wolfy:
Hele, tebe má rád každý učitel. Téměř. Jinak bys neměla takové vysvědčení, které sis ani podle sebe nezasloužila. :D
Učitelka opravdu zapoměla zmínit řád, ale protože jsem spíše realista... tuším, že na to ještě dojde.
Bohužel, za učitelku z dějepisu budeme mít vážně novou osobu a podle všeho ne zrovna... jak to říct slušně - normální. Jediná učitelka, která mi kdy vyhovovala nás najednou učit nebude. To je vážně na hovno. Proč se nemění učitelky, které všichni nenávidí?
Navíc nás tam na začátku ještě otravovala jakási ženská s tím, ať jdeme všichni do sboru. Lákala nás jako k svědkům Jehovovým. Ale jak jinak můžu říct, než že se na to můžu s dovolením vysr... kašlat.
Už čtvrtým rokem se úspěšně bráním, přece to nepokazím!
Bony:
Držím Ti palce. I když, vůbec není špatné umět zpívat nebo na něco hrát. Celkově obdivuju takové lidi. :D Ale ted' zpátky.
Po neúspěšném přemlouvání o nábor do sboru ona učitelka radši vypadla, protože nejsme zrovna příznivé publikum. Vlastně se jí ani nedivím. Pak na nás ještě třídní pronesla pár vět, ze kterých si nepamatuju ani slovo, a mohli jsme domů!
Asi hodinu jsem se společně toulala s Wolfy po městě, která si šla na oběd. Samozřejmě si v polovině cesty vzpoměla, že tam kam jde už se nevaří. Takže otočka a zpátky na náměstí, že?
Wolfy:
Uznávám, že jsem si mohla vzpomenout dříve... ale viditelně mě to naštvalo více než tebe. Vlastně mě sralo spíše to slunko v očích než cesta.
Každopádně, na zpáteční cestě jsme potkaly další kamarádku, řečenou Strašpytlík (nebo Pytlík, hehe), o které jsme usoudily, že je těhotná, načež se Bony začala čertit, protože ji pojalo podezření na někoho určitého.
S. se ale urputně bránila svou kabelkou, tudíž mám modřiny a Bony, na kterou byly útoky směřovány, nedostala jediný zásah. Asi se půjdu léčit.
To je... asi všechno.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama