Změna místa živoření & Vytoužená trička

21. září 2012 v 23:25 | Wolfy |  Deník
Vypadá to, že jsem zase na řadě. Přestože by to tak být nemělo. Připadám si tak nějak divně, když přijdu na tyhle stránky a vidím tady starý článek. A jakože hodně starý. A ještě k tomu ne ode mne. Když jsem se sem přihlašovala, musela jsem vážně zapřemýšlet nad tím, jak se tenhle blog jmenuje. To se mi ještě nestalo. Ale heslo mám v paměti zabudované nadosmrti.

Jen krátce bych mohla zmínit, co se změnilo za tu dobu, co tady nepřibyl článek. Změnilo se toho až moc na to, aby to bylo příjemné. Tedy alespoň co se mě týče.
 

Divadelní a zámecké úsměvy a školní realita

2. června 2012 v 22:03 | Bony |  Deník
Tak bych se po dlouhé době chtěla ozvat, protože to mému svědomí už pár měsíců dlužím. Přece jen, poslední zápis pochází z doby před čtyřmi měsíci, a to se ho ještě zhostila Wolfy. Takže co je u nás od února nového?

V březnu ( 17. ) jsme byly s Wolfy v divadle. Náš milovaný herec se k nám nechoval ani trošku hezky, ale snad za to mohla ta krásná ženská, co se k němu lísala. Já vím, nemáme se zamilovávat do ženatých chlapů. Ale to prostě samo... Mimoto jsme se tam oficiálně seznámily se čtyřmi jeho skvělými kolegy, kterým se jako divák přišel smát. Pravý kamarád. :D

Další měsíc jsme přežili bez přepadávání jakéhokoli herce. Zato jsme 1.dubna vtrhly do zámku. Tam jsem se naštvaná hroutila na Wolfy, první lítostí, pak smíchy. Naštvanost na kamaráda jsem tam vyměnila za vysmátou náladu, přestože mě v ten den zvládli zklamat hned dva lidé. Překvapivě chlapi, které mám oba převelice ráda. Bohužel.

V květnu jsme divadlu propadly hned dvakrát. Nejprve jsme se školou musely na jednu z her, kterou jsem chtěla navštívit jen v doprovodu Wolfy. ( To bylo tuším 4. ) I tak se nám tam líbilo. Zvláště, když se ta naše zlatíčka povoláním herci svlékali. Mmm... ♥ Jo, chceme tam jít zas. A bez doprovodu školy. Tu necháme doma. ( Co jsem to ted' napsala? Ééé... )


Přepadení v divadle

24. února 2012 v 22:40 | Wolfy |  Deník
A to naprosto doslova. Bohužel (Bohudík?) tentokrát ne ode mne.

Nejsem už to jenom já, kdo s velkou oblibou přepadá herce s tím, že mu vrazí zalaminovaný papír se Shakespearovými sonety do břicha (nebo níž?), teď mou úchylku krapet pochytila i Bony, což prozradila dne 19. ledna 2012.
Den pro mě probíhal téměř bezproblémově, protože jsem nešla do školy - jako těžce nemocná, ne-li umírající oběť neznámé nemoci - a večer jsem nasedala do autobusu, sic s bolestí hlavy a celého těla, přesto šťastná, s Bony, která se pokoušela mi vyprávět, co náš chemikář vykládal - překvapivě - v hodině chemie.

Opět jsem si vzpomněla na něco, co své kamarádce nikdy neodpustím - a jsem si jistá, že na to nikdy nezapomenu, sebemenší maličkost to byla - a jakože byla, a v tu chvíli mě to rozčílilo natolik, že jsem po Bony, která zprvu nic nechápala, začala ječet přes polovinu autobusu: "Proč sis tam sedala?!?!"
 


Hlášky... :D

14. února 2012 v 13:37 |  Ze školy
Tak se sem po dlouhé době vracím, protože mě mrzí, že nám od listopadu tento blog zamrzl. :(
Máme sice s Wolfy pár nápadů a námětů, ale (myslím, že) ani jedné z nás se do toho ted' nechce pouštět. ;)
Přesto chci uveřejnit hlášky, které jsem byla dva měsíce líná přepsat z posledních stran sešitů nebo si je vytáhnout z mých vzpomínek. Tak snad se u nich pobavíte. :)

B = Bony aneb já
W = Wolfy

Učitelka: "Určitě ten obraz znáte. Je na něm malý kluk a husa ho odnáší letem světem..."
Z: "Internetem!"

Učitelka: "Ty máš takový překvapený výraz, já bych tě nechtěla mít doma."
W: "Já vás taky ne."

Kotě v botě část 2.

27. listopadu 2011 v 14:06 | Bony |  Deník
Omlouvám se, ale musela jsem tento článek rozpůlit, protože počet písmen v textu je omezený.
Tohle je druhá polovina předchozího článku s názvem Kotě v botě část 1.

E: drž hubu,doprdele,s nasraná jak kráva,pošlete mi sms co zitra
W: pšššt... Halí, belííí...
B: ...koně v zelí, a hžíbááátka v petlželíí!
W: Slon pod postelí!
B: Né, slon nééé! Já jsem pro krokodýla!
W: ... šmarjá.
B: A malé kotě v botě! Taky pod tou postelí, samozřejmě!
W: Jasné. A přidáme tomu kotěti i ponožky.
B: A šálu!
W: Rukavice!
... a pončo!!!

Kotě v botě část 1.

27. listopadu 2011 v 14:04 | Bony |  Deník
Víte, jak to dopadá, když se na Facebooku dají dohromady do skupinového chatu čtyři holky?
Vznikne dlouhá nepochopitelná debata, ze které Vám sem dávám pár útržků.
P.S.: Hlavně si o nás nic nemyslete...

W = Wolfy
B = Bony
Z = Zombie
E = Emo Barbie

W: není nás tu nějak moc? :D drsné.

W: Nebuď sprostá, do prdele! :D

B: Chápete to?
W: Já chápu všechno, jen melu hovadiny, abyste to nechápaly vy. Povedlo se!
B: Takže chápete to? Všechny?
W: Ne.


Zoufalé kresby

24. listopadu 2011 v 19:30 | Bony |  Kreslíme
Tak Vám tímto slavnostně představuji moje zoufalé pokusy o obrázky... Seznamte se!
Svým způsobem se vlastně jedná o něco jako kresby z deníku, které nejsou vůbec dokonalé a... absolutně nepochopitelné!
Takže příští dílka budou kreslena rukou Wolfy, že ano???

Průvodci v "našem" zámku a hlavně dobové kostýmy, které jsou na sebe nuceni oblékat při vyjímečných akcích. Chudáčci...

Hlášky McPohodářek

24. října 2011 v 16:13 | Bony a Wolfy |  Ze školy
Tak se ode mě právě očekává první článek do rubriky Ze školy, ve které byste měli nacházet (asi) hlavně hlášky z oné již zmíněné budovy. Tak doufám, že u toho někdo alespon trošku pobaví... ;D

B = Bony
W = Wolfy

Jen nepodstatné detaily

22. října 2011 v 21:26 | Wolfy a Bony |  Deník
Wolfy:
Zdravím.
Jako první bych měla místo věnovat omluvě (ačkoli si toho nikdo nevšiml), že se tady tak dlouho ani jedna z nás neukázala. Je to z důvodu vlastnění dalších blogů. Jak Bony, tak i já máme svůj vlastní blog, kterému se - ruku na srdce - přece jenom věnujeme o něco více. Vlastně o dost.
To ale neznamená, že by tohle měl být konec, spíše začátek. Říká se tomu střádání plánů nebo příprava na psaní článku. Ale můžete to nazvat i Absolutní Leností a v neposlední řadě i Blbou Výmluvou.

Život plný dvojsmyslů

16. září 2011 v 15:01 | Wolfy a Bony |  Deník
Další část schizofrenního deníku je tady - a s tím i poznatky za posledních pár dní. Bohužel, celý zápis se nějak sekl kvůli dvojnásobnému smazání drtivé věšiny článku, proto se ani jedné z nás nechtělo moc psát. Tohoto úkolu jsem se ujala já, Wolfy, a příští článek bude jak o něco delší, tak i bude více poznatků od Bony, která tady neměla moc prostoru.

Kam dál